HISTORIE HRADU

Hrad Karlštejn byl založen v roce 1348 a zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena kaple sv. Kříže ve Velké věži.

Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let. Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené arch. Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled.

Velmi působivé je zachované stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí předhradí, Studniční věže a purkrabského paláce stavba pokračuje majestátním pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Na nejvyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.

STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU 

Text: Ing. arch. Zdeněk Chudárek, Národní památkový ústav

Hrad Karlštejn byl Karlem IV. založen před polovinou 14. století na skalní vápencové ostrožně nedaleko od ústí hlubokého údolí do údolní nivy řeky Berounky. Novostavba hradu postupovala etapově v navazujících, samostatně provozuschopných a aditivně seřazených objektech s vlastním fortifikačním systémem, doplněným společnou parkánovou zdí. Postupně bylo budováno purkrabství s nezbytným provozním zázemím a studniční věží, dále palác, menší věž a nakonec velká věž (pozn. později se stalo adjektivum i jejím názvem: Velká věž).

Původní jednopatrový palác s věží sv. Mikuláše byl provozuschopný nejpozději v roce 1355. Menší věž byla v té době před dokončením, stavba Velké věže zatím patrně zahájena nebyla. Císař Karel IV., nejspíš na přelomu roku 1356 a 1357 uložil adaptovat v té době již dokončenou menší obytnou věž pro karlštejnskou kolegiátní kapitulu, založenou následně dne 27. března 1357. Obytná komnata v II. patře byla upravena na kapitulní kostel „slavné a ustavičné Panny, rodičky Boží Marie“, přilehlá oratoř v jižní obvodové zdi na trezorovou kapli „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“, určenou pro uložení soukromého pokladu Kristových pašijí a sbírky relikvií svatých. Trezorová kaple, později nazývaná kaplí sv. Kateřiny, byla vyzdobena inkrustacemi drahými kameny a nástěnnými malbami. Počátkem 60. let 14. století se Karel IV. rozhodl umístit na hradě Karlštejně císařský korunovační poklad (říšské svátostiny a říšské korunovační klenoty). K jeho ochraně nechal ve II. patře rozestavěné velké věže upravit obdélnou plochostropou obytnou komnatu s původně čtyřmi okny, krbem a prevétem na kapli sv. Kříže. Kaple vysvěcená dne 9. února 1365, byla vyzdobena inkrustací z drahokamů vložených do zlacené a kolkované pastiglie v soklové části obvodových stěn a ve vyšší úrovni stěn bylo sestaveno dřevěné kazetové obložení se 130 deskovými z pražské dílny Mistra Theodorika, doplněné o triptych Tommasa da Modena na severní oltářní stěně. Dvě druhotně vložená pole křížové klenby byla vyzdobena skleněnými puklicemi a zlacenou pastiglií. První patro věže s dvěma klenutými místnostmi a druhotně vestavené schodiště s nástěnnými malbami s výjevy ze života sv. Václava a sv. Ludmily plnily v souvislosti s kaplí reprezentační funkci. Prostory nad kaplí sloužily především manům určeným k ochraně říšského pokladu. Nově koncipovaný přístup do velké věže přes menší věž si vyžádal půdorysnou redukci kostela Panny Marie, s kterou již souvisí nástěnný apokalyptický cyklus. Původně plánovaná obytná funkce věží musela tak být v plném rozsahu přenesena na palác. Jeho půdorysné rozšíření o tzv. arkádový přístavek a severní (tzv. děkanské) křídlo mohlo být zahájené již kolem roku 1370, nejpozději za vlády Václava IV., který hrad dále užíval. Na počátku husitských nepokojů byly na hrad Karlštejn převezeny s jinými drahocennostmi české korunovační klenoty. Ty však následně, nejpozději na jaře 1421, spolu s říšským pokladem odvezl císař Zikmund do Uher. V letech 1421 a 1422 pražané neúspěšně dobývali hrad.

Karlštejn získal opět na významu v roce 1436, kdy se znovu stal místem uložení českých korunovačních klenotů a nejdůležitějších zemských písemností (česká koruna, uzavřené zemské desky, relikviáře s českými svátostinami a korunní archiv). Cennosti byly patrně uloženy i v kapli Umučení Páně. S novým posláním hradu souvisí rozsáhlé stavební úpravy. Především byl nově koncipován přístup do hradu z příkopu s dvěma novými vstupními věžemi. Přízemí velké věže bylo sklenuté a v palác byl doplněn o druhé hrázděné patro a přilehlou schodišťovou věž. Nový institut úřadů dvou karlštejnských purkrabí si vyžádal po roce 1500 dostavbu Purkrabství o křídlo založené v parkánu a postavené v pozdně gotickém saském slohu.

Celková obnova chátrajícího hradu byla provedena na přání Rudolfa II. v letech 1579 až 1597. Stavbou byl pověřen dvorní architekt Ulrico Aostallis. Nejpozději v té době byla snesena předpokládaná hrázděná horní patra věží a nová sedlová střecha Velké věže byla opatřena volutovými štíty. Hrázděné horní patro paláce bylo nahrazeno zdivem. Všechny fasády hradu získaly novou sgrafitovou omítku, doplněnou na věžích a II. vstupní bráně o monumentální malířskou heraldickou výzdobu. Pro potřeby kapituly byl provedeny rozsáhlé stavební úpravy v menší věži, spojené s obnovou kostela Panny Marie do celého půdorysu II. patra.

V prvních letech třicetileté války přestal být hrad bezpečný a 22. června 1619 byly odtud odvezeny korunovační klenoty a zemské písemnosti. V roce 1625 zrušil Ferdinand II. úřad karlštejnských purkrabích a panství karlštejnské s hradem věnoval své manželce Eleonoře jako trvalé věno královen. Ta ho zastavila Janu Kavkovi z Říčan. Zástavu se podařilo vyplatit Eleonoře Magdaleně, vdově po císaři Leopoldovi I., a později Marie Terezie věnovala karlštejnské panství nově založenému Ústavu šlechtičen. V bývalém Purkrabství bylo zřízeno sídlo hospodářské správy. Na hradě sice i nadále působila Karlštejnská kapitula ale hradní budovy byly z velké části nevyužívány a hrad postupně chátral. To vedlo roku 1812 císaře Františka I., po jeho návštěvě hradu, k rozhodnutí zajistit nezbytné opravy, zaměřené na zastřešení věží.  Nové, architektonicky ambiciózní stavební opravy v letech 1837–1840  souvisely s výměnou krovu menší věže a s neogotikou rekonstrukcí kostela P. Marie.

Od 60. let 19. století  se datuje úsilí o komplexní obnovu hradu podporované nacionálními aspekty. V roce 1866 Josef Mocker, Ludwig Wachter a Franz Jobst hrad detailně zaměřili a v roce 1870 předložil Friedrich Schmidt první návrhy obnovy věží a paláce. Restaurace hradu byla zahájena s ohledem na finanční problémy až v roce 1887 pod vedením k tomu účelu jmenované znalecké komise. Realizované Schmidtovy návrhy zastřešení věží a paláce s podsebitím vycházely z mylné interpretace nálezu prahové konstrukce zaniklého hrázděného patra menší věže. Po Schmidtově smrti byl v roce 1892 Josef Mocker jmenován jeho nástupcem. V té době byly po stavební stránce dokončeny obě věže s rekonstruovaným spojovacím mostem a ve značně pokročilém stavu restaurace byl i císařský palác. Rekonstrukce části purkrabství z počátku 16. století s hrázděným patrem, spojená s politováníhodnou demolicí původní stavby Purkrabství a jeho hradeb s pozdně gotickou II. branou na západní straně, byla realizovaná od roku 1894, tedy již podle projektu Josefa Mockera. Interiérové práce, především v kapli sv. Kříže, pokračovaly po Mockerově smrti v roce 1899 až do roku 1905. V roce 1901 doplněná karlštejnská komise pod vedením nového předsedy Josefa Zítka se velmi kriticky vyjádřila k metodě obnovy hradu, a to především k restauraci kaple sv. Kříže. Tzv. užší komitét však žádných pozitivních změn nedocílil kromě řešení požárního vodovodu (od 1902, Antonín Kunz). V hradním interiérech bylo následně zpřístupněno muzeum se zaměřením na dobu Karla IV.

Roku 1918 se ujal správy hradu Správní výbor hradu Karlštejn (mj. Zdeněk Wirth, Břetislav Štorm). S ohledem na kvalitní restauraci hradu nebyly v 1. polovině 20. století nutné větší opravy. Od roku 1950 hrad spravovala Národní kulturní komise a v roce 1955 přešla správa na organizace státní památkové péče. Teprve od padesátých let byly prováděny větší stavební úpravy vyvolané především zvyšující se  návštěvností hradu (ve 20. letech cca 20 000 návštěvníků, po 2. světové válce již cca 200 000 návštěvníků) a také pořádáním divadelních představení Noci na Karlštejně. V roce 1981 byla pro návštěvníky, s ohledem na zhoršující se stav, uzavřena kaple sv. Kříže. Po restaurování a vyřešení klimatického režimu byla kaple znovu otevřena v novém návštěvnickém okruhu v roce 2000. V polovině 80. let  20. století byla zahájena generální obnova hradu obnovou krytiny a fasád Velké věže. Práce pokračovaly do počátku 90. let obnovou krytiny dalších střech. V letech 1997 až 2001 byly finanční prostředky zaměřeny na nezbytnou sanaci dřevěných stropních konstrukcí paláce a obou věží, poškozených především návštěvnickým provozem, dosahujícím v té době přes 330 000 návštěvníků ročně. V roce 1960 byla realizovaná nová hradní expozice s důrazem na prezentaci maket a fotografií. Velkorysá nová expozice z roku 1978 byla vybavena novými modely a výtvarnými díly.V posledním období jsou výstavní prvky redukovány a zpřístupněné interiéry hradu jsou postupně instalovány dobovým mobiliářem.

ZAJÍMAVOSTI

Zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže (největší na světě), největší portrétní galerie českých panovníků v ČR, vystavené repliky Svatováclavské koruny českých králů, unikátní hradní studna. Hrad také proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně.